Odkazy

(*5.6.1893 v Mirovicích u Písku - †1962) IN MEMORIAM

Od roku 1906 v Praze. Sportovně tělovýchovnou činnost započal v roce 1912 v Terstu v tamním slovinském Sokole. Závodil na dvou župních sletech. Po nástupu prezenční vojenské služby v roce 1914 v Praze (válka) byl členem lehkoatletického oddílu A.C. Sparta a těžkoatletického klubu ČAK Královské Vinohrady, kde pěstoval zápas, vzpírání za vedení náčelníka Josefa Nováka, rohování za vedení náčelníka Emanuela Herverta. Po čas pobytu na ruské frontě trénoval občasně i ve Lvově v klubu „Pogoň“. Po válce sebou nosil malé činky a udržoval si s nimi tělesnou kondici, na italské frontě cvičil i s velkými činkami, které mu zhotovili v dílnách polní dráhy. Po návratu z fronty koncem roku 1918 cvičil dále zápas a rohování, nejdéle však zůstal věren vzpírání. Za klub ČAK Královské Vinohrady dobyl v těchto oborech více cen. Stal se ve vzpírání i juniorským mistrem ČSR.

Od roku 1919 zastával různé funkce v klubu ČAK Královské Vinohrady, kde byl jednatelem, místopředsedou a od roku 1925 i předsedou a cvičitelem. V ČSTA zastával funkce jednatele, tajemníka a mezinárodního tajemníka (1926 – 1956). Byl prvním vedoucím rohovnické sekce při ČSTA, spoluzakladatelem a místopředsedou Českého rohovnického svazu v roce 1924. Dále byl spolupořadatelem a organizátorem rohovnických mistrovství 1920 na Kladně spolu s Josefem Jahelkou, mistrovství ČSR v Praze 1922, 1923 a 1924. V tomto roce byl i vedoucím čs. rohovnického mužstva k prvnímu mezinárodnímu meziměstskému utkání Vratislav – Praha ve Vratislavi. Od roku zastával nepřetržitě po dobu 30 let funkci mezinárodního tajemníka těžké atletiky a po II. světové válce i v rohování. V roce 1928 byl na kongresu v Amsterodamu zvolen do výboru mezinárodních federací pro zápas (IAWF) a vzpírání (FIH) a od roku 1932 byl místopředsedou obou těchto federací až do roku 1952, kdy svá místa postoupil zástupci SSSR. Byl rovněž členem technických komisí obou zmíněných federací a mezinárodním rozhodčím.

Zúčastnil se řady kongresů mezinárodních federací IAWF, FILA, FIHC, AIBA. Získal a organizoval pro ČSR dvakrát mistrovství Evropy v zápase ř.ř. v Praze v létech 1931 a 1947. Fungoval jako mezinárodní rozhodčí při světových soutěžích a mezistátních utkáních. Byl jmenován čestným členem řady československých i zahraničních klubů a federací. Od francouzského ministerstva tělesné výchovy byl vyznamenán stříbrnou medailí. V letech 1938 a 1946 byl členem čs. delegací na sportovních přehlídkách v Moskvě a Leningradu. V roce 1946 vyjednal a organizoval první zájezd (jednoměsíční) 30 členné výpravy sovětských zápasníků a vzpěračů do Československa. Spolupůsobil při zavádění volného stylu a juda v ČSR a v roce 1935 uspořádal v Praze první utkání s Japonskem ve volném stylu a judu.

Vydal několik technických příruček, almanach těžké atletiky, pravidla a řády zápasu, vzpírání. Po řadu let redigoval a vydával odborné časopisy pro těžkou atletiku a rohování. Sepsal dějiny čs. zápasu a vzpírání, částečně i rohování a spolupracoval na světových dějinách těchto sportů. Byl spolupracovníkem čs. encyklopedie tělovýchovy a sportu a jiných odborných děl. Pracoval jako dopisovatel dvanácti zahraničních sportovních časopisů. Organizoval a osobně vedl řadu zahraničních zájezdů v zápase, vzpírání a v rohování. V roce 1955 byl vyznamenán zlatou medailí FIHC za zásluhy o rozvoj vzpěračského sportu.

V roce 1962 dovršil 50 let svojí aktivní sportovní a tělovýchovné činnosti. Do své smrti v roce 1962 pracoval ve vzpěračském oddíle TJ ČKD Praha, v archivně-dokumentační komisi MV ČSTV a spolupracoval s dokumentačním oddělením ČSTV.

Ve funkcích vedoucího výpravy, mezinárodního tajemníka, kongresmana a nezřídka i trenéra se zúčastnil OH v letech 1928 (Amsterodam), 1932 (Los Angeles), 1936 (Berlín), 1948 (Londýn), 1952 (Helsinky), 1960 (Řím). Od poloviny dvacátých do začátku šedesátých let minulého století se pravidelně zúčastňoval všech ME-MS ve vzpírání a zápase. Velmi často byl zván ve funkci hlavního rozhodčího na mezinárodní turnaje a mezistátní utkání. Hovořil anglicky, francouzsky, německy, rusky a italsky. Domluvil se v několika dalších jazycích. Do IWF uvedl svého následovníka p. Bedřicha Poulu, který vstoupil na mezinárodní scénu na kongresu před OH v Melbourne v roce 1956.

Díky p. Menšíkovi máme k dispozici mnohé archivní materiály z naší minulosti a můžeme tak jednoznačně určit naši polohu v Československém sportu.

Z pozůstalosti p. Františka Menšíka napsal Karel Prohl


František Menšík první zleva před OH v roce 1928 (Skobla, Sýkora, Kostrba, Matějíček, Pšenička, Vacek a trenér Urban)