Odkazy

(*18.9.1934 Žerotín – †20.12.1993 Praha) IN MEMORIAM

Funkci reprezentačního trenéra vykonával od podzimu roku 1963 do konce roku 1978. Za tuto dobu absolvoval s mužskou reprezentací 58 mezinárodních startů, z toho po 12 na MS-ME, dva na předolympijských hrách a čtyři starty na olympijských hrách (1964 Tokio, 1968 Mexiko, 1972 Mnichov, 1976 Montreal). K největším úspěchům patří olympijská zlatá medaile Hanse Zdražily součastně s titulem mistra světa v roce 1964, zlatá medaile Hanse Zdražily z ME roku 1968 v nadhozu, titul mistra světa Ondreje Hekela v trhu v roce 1972, titul mistra Evropy Ondreje Hekela v trhu v letech 1970 a 1971, titul mistra Evropy Karla Prohla v roce 1976 v trhu a v roce 1978 v nadhozu. V tomto období vybojovali svěřenci Antonína Drešla na ME-MS-OH 17 medailí ve vícebojích a 27 medailí v jednotlivých disciplínách. Překonali 10 olympijských rekordů, 4 světové juniorské rekordy (Antonín Babinský 110 kg v trhu v HK do 67,5 kg, 3x Rudolf Strejček v trhu v HK do 110 kg 146, 146,5, 148,5 kg), světový rekord v nadhozu 177,5 kg v HK do 75 kg Hanse Zdražily a vyrovnaný světový rekord v olympijském trojboji 445 kg téhož závodníka. Závodníci vytvořili celkem 366 rekordů ČSSR. Jako osobní trenér vytvořil podmínky k zisku 48 titulů jednotlivců a osmi prvenství v družstev (Baník Ostrava, ŽD Bohumín) na úrovni mistrovství ČSSR. V tomto období pracoval s početným kádrem závodníků, kteří se různým způsobem podíleli na výrazných úspěších československého vzpírání. Medaile ve vícebojích na ME-MS získali Hans Zdražila, Zdeněk Otáhal, Ondrej Hekel, Antonín Babinský, Karel Prohl a Boleslav Pachol. V jednotlivých disciplínách se přidali Jan Nagy a Anton Baraniak. K oporám v reprezentaci se řadili další výborní závodníci. Namátkou Petr Pavlásek, Vítězslav Ország, Dušan Drška, Miroslav Kolařík, Zdeněk Eret, Oldřich Kužílek, Jan Helebrant, Jindřich Beran, František Nedvěd, Antonín Láník, Ladislav Ambrož, Jan Trnka, Jan Cihla, Jaroslav Přibil, Zdeněk Petrák, Oldřich Lexa. V závěru reprezentační kariéry i ve funkci osobního trenéra v základní vojenské službě (RH Praha) trénoval nastupující generaci vynikajících závodníků Luboše Sršně, Jaroslava Ruttera, Petra Šolara, Dušana Poliačika, Pavla Kheka, a Otu Zarembu. Trenérské činnosti se věnoval v Senici 2 roky, v Baníku Ostrava 7 let, v ŽD Bohumín 7 let a v RH Praha 6 let.

Narodil se v Žerotíně v roce 1934. Antonín Drešl po ukončení gymnázia absolvoval Tyršův ústav. Později pracoval na odborných učilištích v Ostravě a Bohumíně. Začal se sportovní gymnastikou, kde se probojoval do dorostenecké reprezentace a věnoval se také řecko-římskému zápasu. Ve čtvrtém ročníku FTVS se dostal k čince a již za tři měsíce startoval v 1. lize za Spartak Praha Stalingrad. Pro zdravotní potíže se nemohl věnovat vzpírání s odpovídající intenzitou, z tohoto důvodu se již od počátku věnoval spíše trenérské práci. Na základní vojenské službě v Senici nad Myjavou vykonával funkci trenéra (Senica byla v té době v 1. lize) a současně nastupoval za družstvo i jako závodník. Zvítězil na mistrovství Slovenska v HK do 75 kg a vytvořil několik slovenských rekordů. Na mistrovství ČSSR dosáhl největšího úspěchu 3. místem v HK do 67,5 kg.

Antonín Drešl přenášel do tréninkového procesu nejnovější poznatky z nejvyspělejších vzpěračských zemí. Vydával metodické dopisy, prosazoval do vzpěračského tréninku všeobecnou přípravu - s použitím prvků sportovní gymnastiky, plavání a her. V šedesátých a v sedmdesátých letech minulého století se stal A. Drešl vedoucí postavou mezi našimi trenéry. V předsednictvu svazu pracoval po několik volebních období ve funkci předsedy trenérské komise a komise vrcholového sportu. Vyškolil desítky trenérů, podílel se na silové přípravě i v jiných druzích sportu. Měl zásadní vliv na postupné profesionalizaci vzpírání na rozhraní 60. a 70. let.

Kariéru reprezentačního trenéra mužů ukončil v roce 1978 po úspěšném ME v Havířově. Po následném MS v USA (Gettysbourg) předal funkci reprezentačního trenéra asistentu Emilu Brzóskovi. A. Drešl vybojoval pro vzpírání uznání a respekt na tehdejším vedení ČSTV. Ale zejména v období normalizace od počátku sedmdesátých let náš sport doplácel na nominační kritéria stanovená pro účast na MS v kapitalistických zemích. Za normálních okolností by bilance výsledků tohoto vynikajícího trenéra byla ještě daleko výraznější! Mistrovství světa v roce 1970 v Columbusu (USA) se naše výprava přes zisk bronzové (K. Prohl) a zlaté medaile (O. Hekel) v trhu a dalších bodovaných umístění v ol. trojboji na ME v Maďarsku, nezúčastnila. Situace se opakovala v roce 1971 při MS v Peru.

V roce 1986 se ve světě začalo prosazovat ženské vzpírání. Antonín se v té době spolupodílel na silové přípravě atletek RH Praha. K nejlepším z nich patřila Soňa Vašíčková, která začátkem devadesátých let prožívala výkonnostní stagnaci a měla být vyřazena ze střediska vrcholového sportu MV. Po obtížných jednáních se A. Drešlovi podařilo prosadit smlouvu, která Soně zaručovala při zisku mistrovského titulu v kouli a medaile z ME ve vzpírání žen další profesionální kariéru ve vrcholovém sportu. Po absolvování pouhých čtyř soutěží se zúčastnila ME ve Varně, kde získala 2. místo ve dvojboji, 3. a 2. místo v trhu a v nadhozu. Soňa Vašíčková byla naší první ženou na nejvyšší mezinárodní úrovni. A. Drešl znovu prokázal, že ani několikaletá přestávka v trenérské činnosti neubrala na jeho schopnosti vychovat závodnici na vynikající mezinárodní úrovni. V roce 1993 byl VR ČSV jmenován reprezentačním trenérem ženského družstva. Bohužel v závěru tohoto roku Tonda těžce onemocněl a dne 20. 12. po krátké a těžké nemoci, ve věku 59 let, zemřel. Antonín Drešl patří do galerie nejvýznamnějších osobností naší historie.