Odkazy

V průběhu historie olympijských her nastoupilo ve vzpírání do soutěže více než 50 našich vzpěračů. Na nejvyšší úrovni se ale prezentovali i naši funkcionáři, kteří zastávali vysoké funkce ve světové federaci s volbou na olympijských kongresech. V neposlední řadě se na úspěšné reprezentaci naší země podílelo také několik našich dalších rozhodčích a funkcionářů. Podrobné informace k jednotlivým zde uvedených protagonistů, najdete v jednotlivých kapitolách.

V historii vzpírání hrajeme ještě jednu velmi důležitou roli. Na olympijském kongresu v roce 1925, který se konal v Praze, president FIH Jules Rosset (FRA) prosadil definitivní zařazení vzpírání do programu OH. Pětiboj byl nahrazen olympijským trojbojem, který sestával z tahu, trhu a nadhozu, vše soupažně. Odpadly jednoruční disciplíny. Zrušila se možnost přemístění činky na prsa na více temp, výkony se přestaly bodovat a byly stanoveny pouze tři pokusy pro každou disciplínu. Výsledky tohoto kongresu zařadily vzpírání do rodiny moderních sportů. Vraťme se do roku 1914, kdy Jules Rosset jednal s předsedou Mezinárodního olympijského výboru (IOC) baronem Pierrem de Couberténem o znovuzařazení do programu OH (vzpírání bylo součástí programu v letech 1896 a 1904, ale v letech 1900, 1908 a 1912 se na OH nedostalo). František Menšík píše, že „debata byla velmi živá, usnesení se vztahovalo na program příštích her“. Z důvodu válečného konfliktu se hry v roce 1916 (Berlín) nekonaly, rozhodnutí platilo pro OH v roce 1920 (Antverpy). Pierre de Couberten doporučil J. Rossetovi zúčastnit se kongresu mezinárodních sportovních federací, který se konal v roce 1921 v Lausanne, kde měl obhájit náš olympijský statut. Velmi ostře musel bojovat s belgickým delegátem advokátemSeldrayersem, který chtěl vzpírání škrtnout z programu OH. Rossetovi se nakonec podařilo získat hlasy všech kandidátů, ale prosadil vzpírání pouze pro hry konané v roce 1924. Definitivní rozhodnutí o naší příslušnosti k olympijské rodině padlo, jak uvedeno výše, v Praze v roce 1925.  

Na olympijských hrách jsme vybojovali 3+2+3 medailí. Prvním medailistou se stal Bohumil Durdis v roce 1924 v Paříži. Šampiony se stali Jaroslav Skobla (1932, Los Angeles), Hans Zdražila (1964, Tokio) a Ota Zaremba (1980, Moskva), který je naším posledním medailistou. Václav Pšenička st. patří společně se Skoblou mezi dvojnásobné medailisty. V letech 1932 (Los Angeles) a 1936 (Berlín) vybojoval stříbrné medaile. Skobla v roce 1928 (Amsterdam) byl bronzový. Medaili s touto kvalitou má v také držení Dušan Poliačik z Moskvy (1980). Zdražila se Zarembou při svých triumfech brali i titul mistra světa.

Nejsou to však naše jediné olympijské úspěchy. Arch. Rudolf Schindler, Josef Purckner, František Menšík, Bedřich Poula a Jaromír Vítek bodovali v oblasti funkcionářské. Předseda našeho těžkoatletického svazu arch. Rudolf Schindler prosadil v roce 1912 ve Stockholmu pro naše atlety start pod národními symboly s označením BOHEMIA. Na této olympiádě vzpírání nebylo zařazeno do programu a Rudolf Schindler zde vedl zápasníky, se kterými jsme měli společný svaz. O rok později, byla v Berlíně federace přejmenována na „Internationaler Amateur-Weltverband für Schwerathletik“. Členem vedení federace pod tímto názvem se stal v letech 1913 – 1920 arch. Rudolf Schindler (BOHEMIA) a začal tak dlouhou řadu let s našimi zástupci v této střešní organizaci světového vzpírání. Na olympijských kongresech v letech 1924 a 1928 byl do vedení FIH opakovaně zvolen Josef Purckner. František Menšík byl do funkce Vice Presidenta zvolen na olympijských kongresech FIH v letech 1932, 1936 a na prvním poválečném v Paříži při MS v roce 1946. Svoji pozici obhájil na OH v Londýně (1948). Na OH v Helsinkách (1952) byl zvolen do Bureau Members FIH. V této funkci ho nahradil v roce 1956 (Melbourne) Bedřich Poula, který na dalším kongresu v Římě (1960) se stal členem Technical Committee. Kongres při OH v Tokiu rozhodl o zařazení B. Pouly opět do Bureau Members. Mexická olympiáda jej v roce 1968 katapultovala do funkce Vice Presidenta. V této funkci byl potvrzen na olympijských kongresech v letech 1972, 1976, 1980. V letech 1972 a 1976 předsedal i Technical Committee. Za naší nepřítomnosti kongres v Los Angeles (1984) zvolil Bedřicha Poulu doživotním Honorary Vice President a Jaromíra Vítka členem Executive Board. Doc. Ing. Jaromír Vítek Csc. své postavení obhájil i v roce 1988 v Soulu (1988) a Barceloně (1992). V roce 1996 (Atlanta) byl zvolen do komise pro vědu a výzkum. Poslední funkci, předsedu právní komise, získal v roce 2005 na slavnostním zasedání IWF ke stoletému výročí založení Světové federace vzpírání.František Menšík v roce 1933 byl zvolen do funkce jednatele Československého olympijského výboru, kterou pravděpodobně vykonával až do roku 1948.Z pozice vicepresidentařídil Olympijské kongresy FIH v letech 1932 (Los Angeles) a 1936 (Berlín).

Všichni výše jmenovaní funkcionáři byli v průběhu olympijských her zapojeni v různých funkcích i na jejich organizaci. První z nich Josef Purckner, který rozhodoval na OH v letech 1924 a 1928. V roce 1928 se k němu přidal Rudolf Urban, který po dlouhou dobu pracoval i ve funkci reprezentačního trenéra vzpírání a zápasu. V letech 1932, 1936, 1948, 1952 a 1960 se ve funkcích rozhodčího a člena JURY zúčastnil František Menšík. Na OH v Londýně (1948) byl do sboru rozhodčích jmenovánJosef Matějček, který rozhodoval HK do 67,5 kg.Je zatím jediným zástupcem našeho vzpěračského svazu, kterému se na OH podařilo startovat (1924) a rozhodovat (1948).  Bedřich Poula se podílel na řízení vzpěračských soutěží v letech 1956, 1964, 1968, 1972, 1976 a 1980. Na OH v Moskvě (1980) společně s Jiřím Bělohoubkem. Karol Wiener, tehdejší předseda Slovenského svazu vzpírání a místopředseda Československého svazu vzpírání, rozhodoval na OH v Mnichově (1972) HK do 60 kg.  Jaromír Vítek nás reprezentoval v několika funkcích na olympijských hrách v letech 1980, 1988, 1992, 1996, 2000, 2004 a 2008.

Svého zástupce jsme měli i v Medical Committee IWF (1996 – 2000). Na Hrách v letech 1980 (Moskva) a 1988 (Soul) působil ve funkci lékaře Československé výpravy MUDr. Jiří Michl. Na období 2009 – 2012 byl do Auditors Committee IWF zvolen Mgr. Petr Krol, který má v budoucnu potenciál zopakovat Josefa Matějčka. Svůj start na OH v roce 1992 může v budoucnu rozšířit o nominaci rozhodčího nebo člena JURY.  Připomínám, že všichni jmenovaní funkcionáři se podíleli na organizaci soutěží i v období mezi olympijskými hrami na mistrovství Evropy a světa.

Na organizaci vzpěračských soutěžích na OH v Sydney 2000 se ve funkcích dobrovolných pracovníků podíleli naši krajané Miloš Trnka (Melbourne/Bohemians Praha) a Luděk Prokeš (Sydney/Lokomotiva Cheb). Jejich jména jsou zvěčněna v mramoru na památníku před hlavním olympijským stadiónem v Sydney.

Karel Prohl